Druhá výprava do Šejkonu

21. března 2008 v 11:47 | Strify Bloody |  Noviny-IndestTimes
Jak už všichni víte,mým velkým přáním byl výlet s mamkou.A taky už většina z vás,hlavně obyvatelé Lasanitu,kteří čtou mé články,vědí,že se to splnilo.
Když totiž mamka chystala další výpravu do Šejkonu a zeptala se mě,jestli chci s ní,nemohla jsem odmítnout.Tak jsme teda vyrazily.
Ze začátku byla cesta docela v pohodě,ale když jsme dorazily ke kamenné stezce,už to tak v pohodě nebylo.Nakonec jsme si řekly,že přejdeme přes ni,protože šplhání teda nevím,jak by nám šlo.Navíc stezka byla trochu nakloněná na stranu.Tak jsme přelézaly a narazily jsme na divnou rostlinu.Nejdřív jsme teda moc nevěděly,o jakou rostlinu se jedná,ale nakonec jsme usoudily,že je to chmel.Utrhla jsem si větvičku na památku a taky proto,abych se pak podívala do atlasu,jestli to je opravdu chmel.
Jakmile jsme přes kameny přelezly na druhou stranu,ocitly jsme se zase v lese.Jenomže tohle nebyl tak úplně obyčejný les,ale les s rostlinnými polštářky,tedy nafouknutými listy.Celou dobu jsem to mamce říkala,že se přes ně nedostaneme,protože po došlápnutí se polštářky vyfouknou,ale ona to musela zkusit.Došlápla a v tu chvíli byl polštářek vyfouknutý.Zjistily jsme,že pod listy je bahno,do kterého bychom se zabořily,a navíc byla škoda ničit tohle kouzelné místo pošlapáním,protože polštářky se nafouknou až za dva měsíce do původní velikosti,takže jsme se rozhodly přeručkovat les po větvích.Mě to problém nedělalo,protože už od malička šplhám po stromech,ale mamce to až tak lehce nešlo.Nakonec se jí to podařilo přelézt.Dostaly jsme se do močálů,mamčiného oblíbeného místa.Nebe bylo blankytně modré s beránkama z mraků.Mamka si tam pak nalovila nějaké ještěrky a řekla,že je to naše večeře.S tím jsem tak trochu počítala,jelikož mamka bez masa nemůže existovat,kdežto já nejím maso už pět let,takže jsem si vzala nějaké jídlo do batohu.Pak jsme cestou z močálů probíraly všechno možné,potom jsme blbly jak malé,cákaly jsme po sobě vodu a když jsme vyšly z močálů,byly jsme celé mokré.Pak přišly na řadu louky,tak trošku jsem čekala,že bych mohla vidět nějakou tu větrnou vílu,ale nakonec jsme viděly jenom vlka a srnku.Já jsem mamce povídala jak to bylo s rodiči,se sourozenci,jak to mám s kamarády,o škole,prostě tak různě o sobě.Když se začaly objevovat první hvězdy,lehly jsme si do trávy a jenom tak oblohu pozorovaly.Pak jsem se ptala na minulost mamky.Chvilku neodpovídala,pak nám nad hlavami přeletěl fénix a pokropil nás stříbrem.Stříbrní fénixové?Aha,jsme v Šejkonu.
Stmívalo se.My jsme tak trochu zabloudily.Nakonec jsme se dostaly do nějakého sadu.Utrhla jsem si to co tam rostlo a usoudila,že jsou to švestky.Pronesla jsem hlášku dne,která mamku děsně rozesmála.
"Začaly jsme na chmelu,skončily na švestkách"
Trochu jsem se těch švestek najedla a ještě jsem si natrhala do batohu.Dost jsem si jich natrhala.Ještě jsem natrhala pár do sáčku a udělala jsem z nich šťávu,abychom neumřely žízní.Trocha zbyla a tak si mamka,která mezitím rozdělala oheň,tou šťávou polívala tu svou ještěrku.Já jsem se najedla chlebů se zeleninou z domu.Mamka mě ale pořád přemlouvala,ať si dám tu ještěrku,tak jsem s odporem zkusila,řeknu vám,je to hnus.Podle ní docela dobrý jídlo.Ne,děkuji.
Když jsme se najedly,zničily jsme ohniště a pokračovaly dál.Já jsem si mezitím ještě zašla natrhat švestek.Měla jsem jich asi pět celkem velkých sáčků,batoh byl strašně narvaný.Pokračovaly jsme cestou necestou,jenomže začalo pršet.Stopla jsem draka,který nás odnesl k jeskyním,kde jsme se usušily a šly spát.Uprostřed noci nás probudilo vzdychání draků,kteří byli zrovna uprostřed svatební noci,takže jsme si už jen povídaly.Udělala jsem ještě nějakou šťávu ze švestek,jeden sáček byl rázem pryč.Pak jsem ještě mamce dala tři švestky,ať se trochu nají,protože nebyla snídaně.Jakmile se trochu rozednilo,vysvítlo slunko,tak jsme pokračovaly.Nakonec jsme si v jezírku ulovily každá dvě zlaté rybky,bylo mi jich líto,protože byly nádherné a navíc nejím maso,ale prostě hlad je hlad.Tak jsme každá dvě snědly a pak si daly ještě zbytek těch švestek,ze kterých už nám bylo pomalu špatně.Pak jsme se jenom tak procházely v moři po kamenné pláži a zase po sobě cákaly a smály se…Byla jsem po dlouhé době šťastná.
Pak jsem stopla ještě jednou toho draka,kterej se jmenoval Augi a ten nás zavezl až k domu.Poděkovaly jsme a tímto skončil ten nádherný výlet.
Bylo to nádherný.Těším se na další.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Irimë Irimë | 1. června 2008 v 19:53 | Reagovat

Ráda bych se někdy do Šejkonu mrkla, až tam nebudou skřeti a jiná havěť.........

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama